Modlitba při práci

Pozorování, rozsudek, a poprava jsou tři základní faktory zlikvidování. 

1. Zaprvé: pozorujeme se. (Objevení) 
2. Zadruhé: je vynesen rozsudek. (Pochopení v meditaci) 
3. Zatřetí: je provedena poprava. (Modlitba k Božské Matce, aby zničila ego) 

Ve válce jsou špioni nejprve pozorování, zadruhé jsou souzeni, zatřetí jsou zastřeleni. 

Sebe-objevení a sebe-odhalení existují v našich vzájemných vztazích. Proto, kdo se vzdá soužití se svým bližním, se také vzdá sebe-objevení. 

Jakákoliv událost v životě, bez ohledu na to, jak se může zdát nepodstatná, má nepochybně jako svou příčinu důvěrného herce, který se nachází v našem nitru, psychický agregát, "já." 

Sebe-objevení je možné, když jsme ve stavu ostražitého vnímání, ostražité novosti. 

Jakékoliv "já," které zcela zjevně objevíme, musíme pozorně sledovat v naší mysli, srdci a sexuálním centru. 

Jakékoliv "já" chtíče, se může v srdci projevit jako láska, a v mysli jako ideál. Avšak když zaměříme pozornost na sexuální centrum, tak můžeme cítit jisté morbidní, nezaměnitelné vzrušení. 

Rozsudek jakéhokoli "já" musí být definitivní. Musíme ho posadit na lavici obžalovaných, a nemilosrdně ho soudit. 

Vyhýbání se, zdůvodnění, a zvážení musí být odstraněny, pokud si opravdu chceme být vědomi toho "já," které se snažíme vyhubit z naší psychiky. 

Poprava je odlišná. Žádné "já," bychom nemohli popravit, aniž jsme ho předtím pozorovali a soudili. 

Modlitba je v psychologické práci základním předpokladem pro zlikvidování "já." Potřebujeme sílu, která je na vyšší úrovni než mysl, pokud skutečně chceme rozdrtit to či ono "já." 

Mysl sama o sobě nikdy nemůže rozdrtit žádné "já," co je nezpochybnitelné a nezvratné. 

Modlit se, je mluvit s Bohem. V hloubce našeho srdce se musíme obrátit na Boha Matku, pokud opravdu chceme rozdrtit "já." Ten, kdo nemiluje svou Matku, nevděčné dítě, v práci na sobě neuspěje. 

Každý z nás má svou konkrétní, individuální Božskou Matku. Ona, Sama o sobě, je částí našeho vlastního Bytí, ale odvozenou částí. 

Všechny starověké civilizace uctívaly "Boha Matku" v nejhlubší části našeho Bytí. Ženský princip Věčného, je Eset/Isis, Maria, Tonantzin, Cybele, Rea, Adonia, Insoberta atd. 

Pokud v našem jednoduchém fyzickém aspektu máme otce a matku, stejně i v nejhlubší části našeho Bytí máme svého Otce, který je v utajení, a taktéž i svou Božskou Matku Kundaliní. 

Otců v Nebi je tolik, kolik je lidí na Zemi. Bůh Matka v naší intimitě, je ženský aspekt našeho Otce, který přebývá v tajnosti. 

On a Ona jsou samozřejmě dvě vyšší části našeho vnitřního Bytí. 

Nepochybně, On a Ona jsou naše skutečné Bytí, které je za hranicemi psychického "já." 

On se rozvíjí do Ní. On přikazuje, řídí, dává pokyny. Ona odstraňuje nežádoucí elementy, které nosíme ve svém nitru s podmínkou, že budeme neustále na sobě pracovat. 

Tedy když radikálně zemřeme, když po mnoha vědomých pracích a dobrovolném trápení odstraníme všechny nežádoucí prvky, tehdy splyneme a propojíme se s naším "Otcem-Matkou." Tehdy se staneme nesmírně božskými Bohy, mimo dobra a zla. 

Každé z těchto "já," které byly již dříve pozorovány a souzeny, mohou být zredukovány na kosmický prach, pomocí ohnivé síly naší vlastní individuální, konkrétní Božské Matky. 

Přesná formule na modlení k naší Vnitřní Božské Matce není nutná. Když Jí oslovujeme, musíme být velmi přirození a prostí. Dítě, které oslovuje svoji matku, nemá nikdy přesnou formuli. Dítě vyjadřuje to, co pochází z jeho srdce, a to je všechno. 

Žádné "já" není okamžitě zničeno. Naše Božská Matka předtím, než dosáhne zničení jakéhokoli "já," musí těžce pracovat a dokonce i hrozně trpět. 

Ponořte se do introverze, nasměrujte svou modlitbu dovnitř, vaši Božskou Paní hledejte ve svém nitru. A tak s upřímnou, pokornou prosbou, si budete moci s Ní povídat. Úpěnlivě ji proste, aby rozdrtila "já," které jste již dříve pozorovali a soudili. 

Tím jak se rozvíjí Sebe-pozorovací smysl, vám umožní si ověřit postupný pokrok vaší práce. 

Pochopení a soudnost jsou zásadní. Přesto, něco víc je třeba, pokud skutečně to, co chceme, je zničení "sebe samého." 

Mysl si může dopřát luxusu, že bude označovat jakýkoli defekt, přesouvat ho z jednoho oddělení do druhého, vystavovat ho, schovávat ho atd. Avšak mysl nikdy nemůže zásadně změnit defekt.

Na to je zapotřebí speciální síla, která je na vyšší úrovni než mysl, ohnivá síla, která je schopna zredukovat jakýkoliv defekt na popel. 

Takovou moc má Stella Maris, naše Božská Matka. Ona je schopna rozdrtit jakýkoli psychický defekt. 

Naše Božská Matka žije v naší intimitě, mimo tělo, emoce a mysl. Ona je sama o Sobě ohnivá síla, která je nadřazená mysli. 

Naše vlastní, konkrétní, individuální Kosmická Matka má moudrost, lásku a moc. V Ní existuje absolutní dokonalost. 

Dobré úmysly a jejich neustálé opakování nikam nevedou. Jsou k ničemu. Nemá žádný smysl opakovat, "Nebudu chlípný," protože v samotné hloubce naší psychiky, bude "já" chtíče, i tak nadále existovat. 

Je zbytečné denně opakovat, "Nebudu mít vztek," protože v našich psychických hloubkách bude "já" hněvu existovat i nadále. 

Bylo by zbytečné denně opakovat, "Nebudu už víc chamtivý," protože v různých hloubkách naší psychiky bude "já" chamtivosti nadále existovat. 

Bylo by zbytečné, kdybychom se oddělili od světa a zamkli se v klášteře, nebo šli žít do jeskyně, protože "já," které máme uvnitř, budou nadále existovat. 

Někteří poustevníci, kteří se izolovali v jeskyních, na základě přísné kázně, dosáhli extáze svatých a byli vzati do nebe. Tam viděli a slyšeli věci, které nejsou lidmi snadno chápány. Přesto v jejich vnitřku nadále existovaly "já." 

Nesporně, Esence, skrze přísnou disciplínu, dokáže uniknout zevnitř "já," a takto se radovat z extáze. Avšak po takovém blahu, se Esence vrací do nitra, do "naší totožnosti." 

Ti, kteří si zvykli na extázi, aniž aby rozdrtili ego, věří, že již dosáhli osvobození. Namlouvají si tím, že věří, že jsou Mistři. Oni dokonce vejdou do ponořené devoluce. 

Přesto my nejsme proti mystické extázi, proti extázi a štěstí Duše v nepřítomnosti ega. My jen chceme klást důraz na nutnost rozdrcení "já," s cílem dosáhnout konečného osvobození. 

Esence jakéhokoliv disciplinovaného poustevníka, který je zvyklý na unikání zevnitř "já," opakuje takový čin po smrti svého fyzického těla. Pak se jeho Esence na nějakou dobu raduje z extáze. Avšak po této době, se jeho Esence vrací jako džin z Aladinovy lampy, zpět dovnitř lampy, do ega, do naší totožnosti. 

Následkem čehož nemá jinou možnost, jak se vrátit do nového fyzického těla za účelem opakování svého života na jevišti existence. 

Mnoho mystiků, kteří žili a zemřeli v jeskyních Himálají ve Střední Asii, se znovu reinkarnovalo, a nyní jsou v tomto světě vulgární, obyčejní a běžní lidé, a to navzdory skutečnosti, že jejich následovníci je stále zbožňují a respektují. 

A proto jakýkoli pokus o osvobození, bez ohledu na to, jaký ohromný může být, pokud nezohledňuje potřebu rozdrcení ega, tak je odsouzen k neúspěchu.

- Vyňato z knihy Revoluční Psychologie (kapitola: Modlitba při práci) od Samaela Aun Weora (Revolutionary Psychology) 
- Přeloženo z anglického originálu: Prayer in the Work